Kristýna Sýbová: Osiky

Ty osiky když větrem zašuměly

svou melodií šťastných chvil,

svět hezčí zdál se.

Jejich lístky

v křehkém tanci

radostí se chvěly

a půvab v dalším nádechu tu byl.

Dnes nejsou tu. A pařez nezůstal.

Jen tichem teskně bloudí vzpomínka.

A přece

když vítr vezme mi vlas z tváře,

já slyším listy

a jejich hlas, jenž naříká.